Děsný otec
Když se Å™ekne muž, tak se ihned pÅ™edstavÃm svého otce. Otec nebyl úplnÄ› geniálnà ÄlovÄ›k. Otec také nebyl vlastnÄ› pořádným otcem. VzpomÃnám si, jak vždycky slovnÄ› urážel mojà maminku. Tohle jsem pochopila asi v sedmi a nebo v osmi letech, kdy otec zaÄÃnal být ÄÃm dál tÃm vÃce agresivnÃ. Opravdu hodnÄ› mÄ› to mrzelo, protože na mÄ› a mého bratra vůbec potom nemÄ›l žádný volný Äas. Vůbec se o nás nezajÃmal. Asi mu vÅ¡echno bylo jedno, otec stále žil jenom svými kamarády. MyslÃm si, že pánové v tomhle majà jistou výhodu, protože pánové asi nemajà tak hodnÄ› mateÅ™ský cit jako máma. Takže jsem si Å™ekla, že až si najdu muže, tak bych si přála, aby také byl citlivý.
A mÄ›l mateÅ™ský cit. Jenomže opravdu hodnÄ› mÄ› právÄ› nutilo to, abych muže nemÄ›la ráda. I když maminka se snažila, tak jsem kolikrát slyÅ¡ela mou maminku, jak se bavà se svou mámou a dalÅ¡Ãmi kamarádkami, že prý nesnášà muže a že vÅ¡ichni muži jsou zlÃ. Ani nevÃte, jak mÄ› to asi moc poznamenalo? Já vÃm, že maminka si vždycky myslela, že to myslà dobÅ™e a vždycky si takhle povÃdala Å¡karedÄ› o mužÃch jenom v pÅ™Ãtomnosti svých kamarádek a nikdy netuÅ¡ila, že je vlastnÄ› poslouchám. Ale neÅ™Ãkejte si, nemyslete si, že já jsem takhle poslouchala schválnÄ›, tohle tedy ne.
Jenomže moje maminka vždycky s kamarádkama sedÄ›la nÄ›kde na zahradÄ› a já jsem chtÄ›la jenom pÅ™es zahradu projÃt ven. Ven za kamarádkou, která bydlela ve vedlejÅ¡Ã ulici. A tak jsem vždycky maminku a jejà kamarádky zaslechla, jak se bavà opravdu Å¡karedÄ› o mužÃch a hlavnÄ› o svých partnerech a také o mém otci. Já jsem právÄ› také v ten okamžik zaÄala úplnÄ› nenávidÄ›t otce a Å™Ãkala jsem si, že si žádného muže v budoucnu asi nenajdu. Prý vÅ¡ichni muži jsou stejnÃ. SamozÅ™ejmÄ› že, ale tohle nenà vůbec žádná pravda, nynà žiji s opravdu perfektnÃm mužem. JeÅ¡tÄ› mÄ› vůbec nezradil a jsme spolu jedenáct let.Â