Děsný otec


Když se Å™ekne muž, tak se ihned pÅ™edstavím svého otce. Otec nebyl úplnÄ› geniální ÄlovÄ›k. Otec také nebyl vlastnÄ› pořádným otcem. Vzpomínám si, jak vždycky slovnÄ› urážel mojí maminku. Tohle jsem pochopila asi v sedmi a nebo v osmi letech, kdy otec zaÄínal být Äím dál tím více agresivní. Opravdu hodnÄ› mÄ› to mrzelo, protože na mÄ› a mého bratra vůbec potom nemÄ›l žádný volný Äas. Vůbec se o nás nezajímal. Asi mu vÅ¡echno bylo jedno, otec stále žil jenom svými kamarády. Myslím si, že pánové v tomhle mají jistou výhodu, protože pánové asi nemají tak hodnÄ› mateÅ™ský cit jako máma. Takže jsem si Å™ekla, že až si najdu muže, tak bych si přála, aby také byl citlivý.

Otec vážně stál za nic.

A měl mateřský cit. Jenomže opravdu hodně mě právě nutilo to, abych muže neměla ráda. I když maminka se snažila, tak jsem kolikrát slyšela mou maminku, jak se baví se svou mámou a dalšími kamarádkami, že prý nesnáší muže a že všichni muži jsou zlí. Ani nevíte, jak mě to asi moc poznamenalo? Já vím, že maminka si vždycky myslela, že to myslí dobře a vždycky si takhle povídala škaredě o mužích jenom v přítomnosti svých kamarádek a nikdy netušila, že je vlastně poslouchám. Ale neříkejte si, nemyslete si, že já jsem takhle poslouchala schválně, tohle tedy ne.

Můj partner je skvělý.

Jenomže moje maminka vždycky s kamarádkama sedÄ›la nÄ›kde na zahradÄ› a já jsem chtÄ›la jenom pÅ™es zahradu projít ven. Ven za kamarádkou, která bydlela ve vedlejší ulici. A tak jsem vždycky maminku a její kamarádky zaslechla, jak se baví opravdu Å¡karedÄ› o mužích a hlavnÄ› o svých partnerech a také o mém otci. Já jsem právÄ› také v ten okamžik zaÄala úplnÄ› nenávidÄ›t otce a říkala jsem si, že si žádného muže v budoucnu asi nenajdu. Prý vÅ¡ichni muži jsou stejní. SamozÅ™ejmÄ› že, ale tohle není vůbec žádná pravda, nyní žiji s opravdu perfektním mužem. JeÅ¡tÄ› mÄ› vůbec nezradil a jsme spolu jedenáct let.Â