S měřidly přicházel do styku i legendární Hujer
Film „Marečku podejte mi pero“ je natolik známý, že snad není třeba jej blíže představovat. Kdo z vás jej zhlédl, jistě si zapamatoval i svéráznou postavičku jménem Hujer, kterou vynikajícím způsobem ztvárnil Václav Lohniský. Někteří z vás se mohou pochlubit znalostí nejvtipnějších dialogů z filmu, ovšem poněkud záludnější je otázka, jakou funkci v podniku při výrobě zemědělských secích strojů zastával právě Hujer.
Napovíme vám, byl to podnikový výstupní kontrolor, který měl nalézat při výrobě případné zmetky a upozorňovat na ně příslušná pracoviště. Hujerova profese také svým způsobem odpovídala vzoru jeho chování. Běžnou náplní práce kontrolorů je měření určitých veličin, zejména rozměrů obrobků, a je vám jasné, že k práci také potřebují přesná měřidla. Ve strojírenské praxi se nejčastěji setkáváme s posuvným měřítkem a také s mikrometrem, ale existují i další přístroje, jako jsou dutinoměry, pasametry, Johansonky, úhloměry a některé další měřicí přístroje.
Bez měřidel se neobejde žádný strojírenský provoz, ať už se jedná o jakékoli produkty, počty vyrobených kusů, jejich rozměry i materiál. S měřidly se učí pracovat děti ve školách, mají je učni v učňovských oborech v dílenské praxi, využívají je zámečníci, údržbáři a další strojírenské profese. Na středních průmyslových školách se vyučuje i předmět s názvem „Kontrola a měření“.
Většina měřidel je natolik spolehlivých a přesných, že se to zákonitě musí projevit i na jejich výsledné ceně. Není to běžné spotřební zboží a některá z měřidel, například ocelové měrky, přesáhnou pořizovací cenou dvacet tisíc korun. Investice do těchto pomůcek se pochopitelně vyplácí, protože výrobní sféra i údržba potřebují ověřovat přesnost jednotlivých součástek a jak se říká, „nelze vařit z vody“. Naopak je zde velmi zásadní preciznost a odpovědnost.